15:30 - 16:30
Bílé divadlo Ostrava je volné umělecké sdružení, které již téměř 30 let zabývá jevištními i tzv. paradivadelními experimenty.
Jan Číhal, Luděk a Petr Jičínští zahájili činnost divadla inscenací HRÁZ VĚČNOSTI podle prózy Bohumila Hrabala.Následovaly hry: Tristan a Isolda, Chelderodovi Slepci, klauniády Dva kohouti na smetišti, přírodní akce Máchův MÁJ a BÍLÉ SNY.V roce 1988 představil soubor FAUSTA - variace na starobylé téma, inspirované dílem lotyšského spisovatele Margerse Zarinše, alžbětínského dramatika Christofera Marlowa a francouzského básníka Paula Valéryho.Diváky zaujala v dalších letech inscenace DŮM MÉ MATKY, inspirovaná básní Vladimíra Holana. V metaforicky ozvláštněném prostředí uvedlo Bílé divadlo dvě Beckettovy jednoaktovky ŠŤASTNÉ DNY a KRAPPOVU POSLEDNÍ PÁSKU.Na podzim roku 1997 měla v Praze na Příští vlně (Next wave) premiéru hra TY, KTERÝ LYŽUJEŠ podle kreseb výtvarníka Martina Velíška. S tímto představením zaujal soubor na festivalech v německém Korbachu, v polské Jelenie Goře, v maďarském Komarom a Kazincbaczika, v rakouském Guntersdorfu, na festivalu evropského regionu v Hradci Králové, na letních francouzských festivalech v Chalon, Avignonu, Perigueux, Libourne a Paříži. Představení zahajovalo Velíškovu výstavu "Lyžařů" ve Stockholmu. Za zmínku jistě stojí vystoupení na mezinárodních festivalech v Plzni, Kolíně a Praze, divadelních festivalech v Kyjevě, Archangelsku, Varšavě, Blankenberge, Vlisingenu a Turíně.U nás i mezinárodně uznanou hrou se stal ČERVENÝ KOHOUT LETÍ K NEBI. Pouliční divadlo se zpěvy a tanci o zkoumání lidského údělu shlédli diváci mimo jiné na Slovensku, v Chorvatsku a Francii.Od poloviny 90.let 20.století vstupuje Bílé divadlo do bílých míst veřejného prostoru představeními: Bílá lokomotiva, Opilý koráb, Poslední večeře, Vysočina a Oni přicházejí.Naprosto konkrétním a svrchovaným vyjádřením pohybu - bez konce a bez začátku - stává se KOLOTOČ… Z TOHOTO OBRAZU UŽ NIKDY NEODEJDU. Při práci na scénáři použili Vladimír Machek a Jan Číhal textů Tadeusze Kantora a Czeslawa Milosze.V novém tisíciletí uvádí divadlo v roce 2003 akci - performanci na text Jeana Pierra Dupreye „Já neměl nikdy uváznout nohama v této galaxii“. O dva roky později má pak v Praze, v prostoru Roxy - NoD, premiéru hra na texty Tadeusze Kantora a Czeslawa Milosze Z tohoto obrazu už nikdy neodejdu - představení, které se odehrává na skutečném, dřevěném, funkčním kolotoči a s tímto představením soubor vystupuje často na divadelních festivalech, především v Polsku.V roce 2006 uvádí soubor představení - akci na text Jiřího Ortena, "My, obyvatelé skleněného vnitřku". V červnu 2008 má v Hradci Králové na festivalu Divadlo evropských regionů premiéru představení OBČERSTVENÍ - REFRIGERIUM, divadlo jako očistec událostí - mezi nebem, peklem, zemí.O rok později, opět na hradeckém festivalu, je premiéra zatím posledního představení ZDE, NA OSTRÉM ROZHRANÍ ŽIVOTA (POSTELE) - ustavičně se pohybující prostory otevřených událostí - ONI – přemoženi přicházejí... ONI, nepřemožitelní odcházejí... |
